První křesťanský oddíl v Náchodě byl založen už v roce 1935, tehdy však veden jako 34. oddíl katolických skautů. Za války byl Junák zakázán. Po jeho obnově v roce 1945 se tento oddíl opět vzchopil, ovšem další zákaz přišel už o tři roky později.
Po druhé obnově v roce 1968 podal první registraci Karel Kašpar – Vodňajs, který v oddíle dodnes působí:
V roce 1968 probíhal v naší republice „ozdravný proces“ nebo také Pražské jaro. Pražské jaro nebyl jen komunismus s lidskou tváří, jak se tehdy říkalo, ale možnost k životu dostaly i různé organizace, kterým v minulých létech pšenka nekvetla.
Pro mne to byla hlavně obnova skautingu jako takového. Bylo to splnění mého klukovského snu a tak když mne v tom 68. roce na jaře někdy v únoru navštívily dvě bývalé skautky Babková a Matějusová, které také přinesly přihlášky ke zřízení oddílu, tak jsme je okamžitě vyplnili a ihned odeslali na adresu do Prahy. Tak jsme vlastně založili náš 3. Junácký oddíl v Náchodě. Byl to oddíl tehdy nazývaný homogenní, to znamená stejnorodý.
Úžasné bylo, že po létech schovávání a téměř ilegální činnosti ministrantů při kostele sv. Vavřince jsme najednou měli možnost existovat legálně. Jen pro zajímavost: Pan farář Janko, který tehdy v Náchodě sloužil, musel podávat církevnímu tajemníkovi seznam ministrantů a těm potom byl různými způsoby ztěžován nebo znemožňován nástup na střední školy a podobně. Není divu, že jsme v založení skautingu viděli příležitost k uplatnění a rozvinutí činnosti právě dětí chodících do kostela.
Čekalo nás ovšem řada potíží. Jeden z problémů byl hlavně v tom, že jsme se sice zaregistrovali, ale o skautingu jsme toho zase tak moc nevěděli. Něco z knížek, něco z vyprávění, ale jinak nic moc. Docela nám pomohl s radou vedoucí tehdejšího 1.oddílu Zdeněk Dopita. Byl jsem spolu s ním člen v náchodském loutkovém divadle a on nám tam vyprávěl co s kluky jejich oddílu budou při jejich schůzkách podnikat, jakou budou dělat výpravu a my jsme ty jeho nápady vlastně převáděli do činnosti oddílu našeho.
Zapomněl jsem se zmínit, že jsme svoji registraci poslali tak rychle, že nám ústředí v Praze přidělilo číslo oddílu jedna /1/. Kvůli tomu číslu na schůzi náchodského skautského střediska, která se odbývala na hasičské zbrojnici vznikla debata. Členové poválečného oddílu č.1 totiž trvali na tom, aby právě oni měli číslo jedna. My jsme se s nimi poměrně snadno dohodli na tom, že my tedy budeme Trojka. Pro nás bylo důležitější, že můžeme vůbec skautovat a jestli budeme jednička nebo trojka, na tom nám tehdy moc nezáleželo.
Ještě jedna věc. My jsme vlastně pokračovali v činnosti poválečného oddílu náchodských katolických skautů. Vůdcem tohoto oddílu byl mezi jinými i student náchodského gymnázia Josef Blahník, který po gymnáziu absolvoval hradecký seminář, stal se knězem a později byl tajně vysvěcený za biskupa katolické církve. Protože v roce 1968 se oddíly neměly rozdělovat na „normální“ a „katolické“ přijali jsme to stávající očíslování s tím, že přesto budeme fungovat jako oddíl katolický. Jak už jsem psal, členy oddílu byli převážně ministranti nebo jejich kamarádi. Oddíl jsem vedl já. Souběžně s tímto děním jsem v té době dojížděl dálkově na SPŠ potravinářskou v Pardubicích. V létech minulých jsem nesměl být přijatý na tuto školu. A přestože jsem měl radost, že konečně mohu i já studovat, tak ona ta dálkařina není vůbec jednoduchá a když si k tomu přičtu vedení oddílu se skoro 50ti dětmi, ohlížel jsem se po někom, kdo by pomohl s vedením oddílu. Různých knížek jak vést oddíl a podobně bylo sice dost. I manželé Hnízdilovi pořádali pro nás nováčky kurzy, žádné praktické zkušenosti jsem ale s vedením oddílu neměl. A ten oddíl už běžel. Pravidelné schůzky, výpravy. Pokud kluků bylo z počátku tak asi 35 ještě to bylo možné. Když jsme se ale rozrostli skoro na 70 dětí, sháněl jsem někoho kdo by se jako vedoucí přidal. A měl jsem štěstí. Přihlásil se nám Jiří Jansa, který do skautování měl chuť, ale hlavně on před zrušením skautingu sám skautoval. Sice jen jako vlče, ale věděl o skautingu určitě víc než my všichni dohromady. Během krátké doby se k nám přidal ještě Jan Truneček a postupem času i jeho sestra Maruška, která vypomáhala při práci s vlčaty.
Začátky byly skvělé. Rád na ně vzpomínám. Skoro všude nám vycházeli vstříc. Abychom ušetřili, manželka Jirky Jansy nám šila šátky z látky, kterou nám přenechali levnější z tehdejšího podniku Tepna. Vyráběli jsme turbánky. Košile jsme měli ty, které nosily děti z turistických oddílů. Ale co bylo nejdůležitější, Honza Truněček, který pracoval v Červeném Kostelci zjistil, že kostelečtí skauti jedou na tábor do Chvalkovic a mají jeden týden tábora volný. Neobsazený. A ten týden nám nabídli. Takže jsme využili té možnosti a jako jediný oddíl z Náchoda už v roce 1968 jsme jeli na letní tábor. Sice jen na týden, ale byl to náš první skautský tábor se vším všudy.
Když jsme se vrátili z tábora plni dojmů a zážitků nečekaně do těch našich táborových vzpomínek vtrhla „bratrská pomoc“ od států varšavské smlouvy. 21. srpen 1968. Bylo to ve středu a já jsem se hned nato v sobotu 24. srpna 1968 ženil. To jsme ještě nevěděli co na nás soudruzi připravují a že skauting pro ty kdo nepřestoupí do Pionýra skončí. Když jsme byli v roce 1970 donuceni ukončit skautskou činnost, ještě asi rok a půl jsem se s některými kluky scházel, ale nebylo to ono. Jirka Jansa byl dokonce v dalším roce 1971 s některými kluky tábořit na Šumavě. Po necelých dvou létech jsme tu vlastně ilegální činnost skončili. – Karel Kašpar (Vodňajs)
Po třetí byl Junák – český skaut a s ním i náš oddíl obnoven velice rychle po sametové revoluci. Bylo 29. listopadu 1989 a činovníci se scházejí, aby projednali opětovné vzkříšení Junáka v Náchodě. 6. prosince se sešlo už 27 bývalých vedoucích z roku 1970 a radostně zahájili svou práci.
Od znovuobnovení našeho oddílu v roce 1990 jím prošlo více než 150 kluků. Měnilo se i vedení a oddíl pozvolna rostl. Dnes má náchodská trojka přes 70 aktivních členů.
